Nohsledi, anebo snad méně korektněji řečeno plagiátoři, to v hudební historii neměli nikdy lehké. Poprávu se na ně snášela kritika za nulovou invenci a parazitování na dílech těch kreativnějších. Historie nám ale zároveň nejednou ukázala, že ne vždy byla tato kritika oprávněná. V případě stockholmských THE MOTH GATHERER to dlouho, a nutno říci že často i oprávněně, vypadalo na ten první případ. Ovšem už první dvojice alb nabídla několik slibných momentů, které naznačovaly, že o nich nelze hovořit jen jako o bohapusté kopírce krajanů CULT OF LUNA.

Předchozí deska „The Earth Is The Sky“ byla poměrně funkční syntézou výpůjček z toho nejlepšího, co švédské post-metalová úderka dokázala vytvořit a elektronikou načichlých experimentů. I přes zjevnost inspirační studnice se práve ona „experimentátorská“ část nahrávky dala pochopit jako jasné vykročení směrem k osobitějšímu pojetí. Novinka je v tomto ohledu poměrně čitelným krokem zpět, nicméně než se spustí vlna kritiky, je potřeba jí dát šanci!

A proč vlastně? No právě proto, jak důkladně, ba přímo perfekcionisticky rozvíjí již poměrně letitou hudební látku. Jak si při tom počíná suverénně, se smyslem pro detail a nepopíratelným zápalem pro věc. Před sebou tak máme sbírku pěti monumentálních kusů, které nezřídka a evidentně zcela záměrně vzbuzují reminiscence (ne)dávno slyšeného. Přesto však dokáží i tak nabídnout, když už ne přímo překvapení, tak rozhodně řemeslně kvalitní provedení, pod nimž se neskrývá pouze rutinní žánrová záležitost.

Naopak, Švédové z toho tentokráte vybruslili s velikou ctí. Inspiračního zdroje se nezbavili, spíše se naopak zdá, že tento ještě více vytěžují, přičemž ale souběžně s tím demonstrují svoji hbitost v práci s profláklými postupy. Co však nejvíce album vyvyšuje nad jeho předchůdce, je nepředstíraná úpřímnost, s jakou se skladby velkorysých stopáží ženou, no spíše plíží, vpřed. Ano, ani na moment neopustíme teritoria předem vytyčené prověřenou šablonou, ale vše ostatní je plně v režii skupiny. Ta těch několik málo nabízejících se šancí využívá s přehledem a velikým citem.

Naklonovaný hudební organismus tak začíná žít vlastní bohatým životem a přestože nahrávka, narozdíl od svého předchůdce, ani na moment nejeví ambice opustit bezpečná teritoria, o to sevřeněji pak ve finále zapůsobí. Její atmosféra je konečně doslova hmatatelná a plně uvěřitelná. THE MOTH GATHERER tímto dokázali překročit svůj vlastní stín a vytvořit tak vlastně dokonalou nahrávku pro všechny, pro které je post-metal model polovina minulého desetiletí stále lákavým hudebním světem.